Reklama
 
Blog | Jaroslav D. Ptáček

Tajemná smrt svobodného zednáře W. A. Mozarta?

"Requiem, poslední Mozartovo dílo, jehož objednavatel zůstal dodnes neodhalen, je skladatelovým impozantním pomníkem." (Galerie géniů, Albatros 1999) Bulvár - slovo, jež označuje nehodnotnost a senzacechtivost nízké úrovně. Byl by omyl považovat tento "styl" za něco, co je doménou pouze naší doby. Bulvár sice zaznamenal ve zdejších krajinách rozkvět po roce 1989, ale existoval mnohem dříve. Dokonce i v dobách velikánů klasické hudby Josepha Haydna a W. A. Mozarta bulvár psal podobně jako dnes. Hledal záhady za každou cenu a spojoval nespojitelné. A byl to právě bulvár, který uměle vytvořil záhadnou atmosféru kolem smrti W. A. Mozarta a spojoval ji s tím, že byl tento skladatel (ostatně jako mnoho dalších skladatelů) členem zednářské lóže. Podívejme se tedy na dva skladatele, kteří toho mají hodně společného. Jednak jsou nesmazatelně zapsáni do dějin klasické hudby a jednak byli oba zednáři.

CHLAPEC JOSEPH HAYDN

Většina encyklopedií píše, že skladatel Joseph Haydn byl oddaný katolík. Méně často se dočítáme, že tento skladatel, který neměl jednoduché dětství, byl členem zednářské lóže. Franz Joseph Haydn se narodil 31. března roku 1732 ve městečku Rohrau v Dolních Rakousích, které se nacházelo kousek od rakousko-uherských hranic. Již odmalička měl Joseph zájem o hudbu. Od šesti let ho začal učit Johann Matthias Franck. U něho se naučil hrát na cembalo a na housle. Stal se i členem kostelního sboru, kde zpíval. Když mu bylo osm let, tak již zpíval v dómu svatého Štěpána ve Vídni. A tak se chlapec s tímto sborem dostal i na koncerty do královských paláců.

 

Reklama

ZEDNÁŘ JOSEPH HAYDN

V roce 1759 mu bylo nabídnuto místo kapelníka u hraběte Morzina, a tak byl často přítomen na zámku v Dolní Lukavci u Plzně. Na tomto zámku složil i svou první symfonii. A přišla další nabídka. Tentokrát od Paula Antona Esterházyho. A tak se stal druhým kapelníkem soukromého orchestru knížete Paula Antona Esterházyho. U Esterházyho byl prý dost izolován, ale výhodou této izolace bylo, že se mohl věnovat své práci a hlavně byl finančně dobře zajištěn. A byl to právě Joseph Haydn, který inspiroval svou hudbou malého chlapce ze zednářské rodiny – Wolfganga Amadea Mozarta. V roce 1785 Haydn vstoupil do vídeňské zednářského lóže "Zur wahren Eintracht". To bylo ještě v době, kdy pracoval pro knížete Esterházyho. U jeho iniciace byl i jeho velký obdivovatel Wolfgang Amadeus Mozart. Amadeus byl sice "služebně" starší než Haydn, ale jen o půl roku. Po pěti letech po vstupu do této zednářské lóže umírá kníže Esterházy a jeho orchestr je rozpuštěn. Po této události se Haydn stěhuje do Vídně, kde již měl jako knížecí kapelník dobré jméno. Následuje jeho pobyt v Londýně, kde skládá dvanáct Londýnských symfonií.

 

CHLAPEC WOLFGANG AMADEUS MOZART

"Odjakživa bylo mým vytouženým přáním spojit se s lidmi, kteří ve svém snažení vytkli si za cíl pracovat k osvětě a blahu svých bližních. Věřím, že jsem ve svobodném zednářství takové lidi toužící po dobru našel."(W. A. Mozart)

Wolfgang Amadeus Mozart se narodil v roce 1756 do rodiny svobodného zednáře, skladatele a hudebníka Leopolda Mozarta. A tento fakt nejspíš předurčil i jeho další vývoj umělecký a náboženský. Jeho otec s ním cestoval po celé Evropě a vkládal do malého chlapce velké naděje. Leopold dokázal talent svého syna dobře prodat. Amadeus se již jako dítě dostal ke královskému dvoru do Anglie i Francie, kde udivoval svou hrou na housle a cembalo. Jako malého chlapce ho obdivovala například i rakouská císařovna.

 

ZEDNÁŘ WOLFGANG AMADEUS MOZART

Amadeus navštěvoval zednářskou lóži v Salcburku již jako chlapec v doprovodu svého otce. Do vídeňské zednářské lóže "Zur Wohltatigkeit", která později splynula s jinou vídeňskou lóží "Zur neugekronte Hoffnung", byl přijat na podzim roku 1784. Bylo to nejspíš na popud barona von Gemingena, ale je jasné, že velkou úlohu sehrál i jeho otec Leopold. Sedmého ledna 1785 byl Wolfgang Amadeus Mozart povýšen na stupeň "tovaryše" a v únoru 1785 již byl přítomen u přijímání obdivovaného Josepha Haydna do zednářské lóže.

 

EGYPTSKÉ MÝTY V OPEŘE KOUZELNÁ FLÉTNA?

Mimo svou "domovskou" lóži pracoval Mozart i pro další vídeňskou zednářskou lóži, která se jmenovala "Zur vahren Eintracht" (U pravé svornosti). To, že byl zednářem, se promítá i do jeho tvorby – složil například kantátu "Zednářská radost" na počest Ignáce Borna. Dále pak složil v roce 1785 "Zednářskou smuteční hudbu" a v roce 1791 skládá svou "Kouzelnou flétnu", která se mu dle některých spekulací stala osudnou. Dle některých interpretací totiž "Kouzelná flétna" obsahuje prý zednářská tajemství a rituály. Christian Jacq v knize "Mozart. Velký mág" píše: "… Kouzelná flétna otevřela cestu královskému umění, spojení Ohně a Vody, Muže a Ženy. Tato rituální opera prozrazuje Esetino a Usirovo tajemství, které je klíčem k tradici zasvěcení." Je třeba dodat, že tyto dvě mytologické postavy starého Egypta, jsou sourozenci na straně jedné a manželé na straně druhé. Eset (Isis) porodila syna Hora, jehož otcem je Esetin bratr Usir (Osiris).

 

HLEDÁ SE VRAH

Mozart ještě před svou smrtí stačí několikrát navštívit Prahu a zdejší zednářskou lóži "Pravda a sjednocení u tří korunovaných sloupů". Dne 6. září 1791 je korunován císař Leopold II. Také u této události je Mozart přítomen a má tu čest si zde vyslechnout svou kantátu "Zednářská radost", která byla hrána právě u příležitosti korunovace Leopolda II. Text k této kantátě složil taktéž zednář – Mozartův spolubratr z Vídně František Petráň.

Wolfgang Amadeus Mozart měl prý již za svého života strach, že bude otráven. Nedá se vystopovat jestli tato jeho úvaha se zrodila z nějakého skutečného a pro Mozarta podloženého faktu anebo to byla jen jeho paranoia. Dne 18. listopadu 1791 Mozart dirigoval ve Vídni v zednářské lóži "U korunované naděje" svou "Zednářskou kantátu". Dvacátého listopadu již ležel a bylo mu špatně. Měl horečku, zvracel, byl oslaben. Jeho smrt údajně způsobilo selhání ledvin. Wolfgang Amadeus Mozart umírá 5. prosince 1791.

Je třeba dodat, že v té době měl dluhy a žil si takzvaně "na vysoké noze". Prostě žil jako bohém a na dluh, což bylo v rozporu s tím, jak by se měl zednář chovat. Bylo mu vyčítáno zveřejnění "Kouzelné flétny". Některé spekulace uvádějí, že byl Mozart otráven právě někým ze zednářské lóže. Ale proč? Máme snad věřit, že "Kouzelná flétna" (resp. její zveřejnění) mělo pro zednáře tak velký význam?

Berlínský list "Musikalisches Wochenblatt" po jeho smrti napsal: "Po návratu z Prahy (do Vídně) se cítil nemocen a jeho stav se neustále zhoršoval. Předpokládá se, že trpěl vodnatelností. Zemřel ve Vídni koncem minulého týdne. Protože jeho tělo po smrti oteklo, dá se i předpokládat, že byl otráven." Tuto zprávu měl list od svého pražského dopisovatele.

 

MOZART A TAJEMNÉ REQUIEM 1791

V témže roce stačí Mozart složit své známé "Requiem", které bylo napsáno na objednávku. Je zajímavé, že právě toto dílo je značně odlišné od jiné jeho tvorby. Při jeho poslechu se zdá, jako by ho ani Mozart nenapsal. Kdo a proč si ho u skladatele objednal je i dnes záhadou. Zednáři? Jeho vrah? Anebo psal Mozart "Requiem" na objednávku sebe sama? Anebo máme snad věřit, že to byl někdo z jiného světa, přelud či halucinace pod vlivem zhoršujícího se fyzického a psychického stavu Mozarta? Anebo je jeho údajná vražda jen a jen spekulace tehdejšího bulváru? Mozart býval často nemocen a již v roce 1784 prodělal vážné onemocnění ledvin, měl taktéž horečku a zvracel – stejně jako v době před svou smrtí. Takže otrava, nebo přirozená smrt? Nechce se mi věřit, že by byl Mozart otráven zednáři, protože nebyl důvod se Mozarta zbavovat. Další domněnkou tehdejšího bulváru bylo, že Mozarta zavraždil Salieri. Ale proč by to dělal? Protože se cítil Mozartem umělecky ohrožen? Anebo jeho kolega ze zednářské lóže Joseph Haydn? K tomu je třeba dodat, že Mozart byl mnohem slavnější po své smrti a za svého života Haydna nijak umělecky neohrožoval. Anebo ho zavraždil onen muž, který si záhadně objednal u Mozarta "Requiem"? Anebo to celé naplánoval sám Mozart a údajná vražda byla sebevražda? Již nikdy nebude pravděpodobně smrt tohoto velikána odhalena.

Jaroslav Demeter Ptáček

 

Použitá literatura:

Michael Borovička: Tajné dějiny zednářských lóží (Ottovo nakladatelství Cesty s.r.o. 2002);

Vít Haškovec, Ondřej Muller: Galerie géniů (Albatros 2004);

Musikalisches Wochenblatt (Berlín 1791)