Reklama
 
Blog | Jaroslav D. Ptáček

Táborská zjevení

Některá místa okolo jihočeského Tábora jsou často námětem povídaček, které se dědí v podobě mluveného slova z generace na generaci. Tajemné chodby, tajemná světla, tajemné zvuky, přízraky a "stopa" ponuré chladné gotické atmosféry jakoby nahrávala všem dobrodruhům, kteří prahnou po záhadách. Je pravda, že se po Borotíně procházela bílá paní? Je pravda, že na Šelmberku bylo vidět zjevení egyptské princezny? Je pravda, že se v Klokotech zjevila samotná Panna Marie?

OBSAH
Kapitola prvá:
HRAD BOROTÍN A JEHO NEMRTVÁ?
Kapitola druhá:
HRAD ŠELMBERK, OHNIVÉ DÍTĚ A ZJEVENÍ SV. KATEŘINY ALEXANDRIJSKÉ?
Kapitola třetí:
HRAD CHOUSTNÍK, POKLADY A ČARODĚJNICE?
Kapitola čtvrtá:
ZÁHADY RYBNÍKU JORDÁN
Kapitola pátá:
KLOKOTY A ZÁZRAČNÁ STUDÁNKA A ZJEVENÍ PANNY MARIE?
Kapitola prvá:
HRAD BOROTÍN A JEHO NEMRTVÁ?
Starý zámek Borotín najdete asi čtyři kilometry od obce Sudoměřice, která se nalézá na silnici Praha – České Budějovice. Ač se této historické památce říká "starý zámek", tak se nejedná o zámek v pravém slova smyslu. Je to gotický hrad, který byl přestavěn na zámek, ale zřícenina (která se z něj dochovala) nese známky gotického hradu. Gotické je i podzemí této zříceniny, které poskytuje příjemné chladné prostředí i ve vysokých teplotách. V těchto chodbách při troše štěstí spatříte (hlavně za soumraku) netopýří reje. Netopýři přes den odpočívají právě pod zámkem (pardón – hradem) a v noci létají nad zámkem (pardón – hradem) a nad rybníkem, který můžete spatřit ze zbytků hradeb asi třicet metrů pod sebou.
K Borotínu se váže několik pověstí – avšak jejich pravděpodobnost je velice sporná (chcete-li však věřit, inu věřte). Jaroslav Wimmer ve své knize "Pověsti z Táborska" (Borotín je na samé hranici Jihočeského a Středočeského kraje) uvádí, že tyto pověsti byly zpracovány i knižně například v knize rakouského spisovatele a dramatika Franze Grilparzera (1791 – 1872), autora několika veršovaných her s historickými náměty z českých dějin (e.c. Libuše) a antiky e.c. tragedie Des Meeres und der Liebe Wellen (Vlny moře a lásky).


BOROTÍNSKÁ NEMRTVÁ?
Na Borotíně se prý dle legend narodila krásná a chytrá dívka, která měla i jisté paranormální schopnosti. Tato dívka se zamilovala do jednoho prostého mládence. Její otec však byl proti tomuto vztahu a našel své dceři jiného hocha. Jeho krásná dcera však k tomuto druhému muži necítila žádnou lásku a proto se i dále scházela s prostým mládencem, kterého skutečně milovala. Druhého si však musela vzít za svého manžela, by splnila to, co jí její otec nařídil. Její manžel nachytal však svou ženu v náručí toho, koho skutečně milovala a s kterým dle legend byla již v tu dobu v jiném stavu. Když jí manžel nachytal u tohoto "záletu", tak jí probodl nožem – pravděpodobně si ani nestačil všimnout toho, že jeho manželka mu poněkud "nakynula" a v nejbližší době měla porodit. Malé děcko, které bylo ukryto v lůně své zavražděné matky, bylo zachráněno a přežilo. Dle legend se zjevuje duch zavražděné manželky na Borotíně i dnes. Dle jiné verze této legendy byla prý odsouzena k tomu býti nemrtvá do té doby, než zemře poslední potomek rodu pánů z Borotína.

BÍLÉ SVĚTLO NAD BOROTÍNEM
Další legenda se váže k bílému světlu, které se údajně objevuje nad Borotínem. Toto světlo má charakter určitého varování pro obyvatele obce Borotín. Světlo se v historii prý vždy objevovalo před tím, než Borotín měla potkat nějaká tragédie. Údajně bylo vždy vidět na hradem Borotín či nad rybníkem (což mohl být pouze odraz na vodní hladině). Údajně po tomto světlu potkala obec Borotín (popřípadě obce kolem Borotína) nějaká živelná či politická katastrofa či nějaká násilnost.

BOROTÍNSKÁ BÍLÁ PANÍ A DALŠÍ PŘÍZRAKY
Na zříceninách hradu, v jeho okolí, na hradbách či nad zříceninou ve vzduchu, se zjevovala (prý i zjevuje) bílá paní. Je údajně mladá a může se jednat o některého ženského potomka rodu pánů z Borotína. Je možné, že se jedná o tutéž nemrtvou osobu, která byla zavražděna manželem (viz výše). Dalším přízrakem, který se tu prý zjevuje, je duch malého chlapce, jenž se prý utopil pod hradem Borotín v rybníce. Jiná verze však vypravuje, že se tento chlapec neutopil v rybníce, ale v bažinách. Ovšem když jsem pátral okolo Borotína , tak jsem žádné bažiny nenašel. Je možné, že se chlapec mohl utopit v bahně vypuštěného či částečně vypuštěného rybníka. Ale nezapomínejme prosím, že se nemusel utopit vůbec – vždyť se jedná jen a jen o legendu.
Kapitola druhá:
HRAD ŠELMBERK, OHNIVÉ DÍTĚ A ZJEVENÍ SV. KATEŘINY ALEXANDRIJSKÉ?
Okolo hradu Šelmberk můžeme najít krásnou panenskou přírodu, což je pravděpodobně tím, že na hrad a ani do jeho okolí nevede železnice. Proto sem nepřijde ani mnoho lidí, takže je tu klid pro mnohá zvířata. Snad i proto si tento hrad vyhlédlo mnoho druhů netopýrů. Konají se zde i "netopýří noci" při kterých se pozorují netopýři, chytají se do sítí a pozorují se ultrazvukem. Přitahují-li vás tyto"letájící myšky", záhadné pověsti, temná gotická atmosféra a krásné lesy, tak je tento hrad stvořen právě pro vás.
Kdy byl hrad Šelmberk založen, je nám záhadou. Dle jedné verze byl založen již okolo čtvrtého století našeho letopočtu. Dle jiné verze byl hrad dobyt vojsky rodu Vršovců v roce 1038 našeho letopočtu, což by znamenalo, že musel být založen před tímto datem. Dle třetí verze (asi nejčastěji uváděné v lit. pramenech) byl založen až ve čtrnáctém století a nejčastěji je uváděn rok 1318. Z tohoto roku je pravděpodobně dochovaná první zmínka o pánu ze Šelmberka. Tím je pravděpodobně Přibyslav ze Šelmberka. Jelikož však Přibyslav ze Šelmberka v tomto roce prodává horu Pavlov jistému Vilémovi z Vožice (a uváděno je u jeho jména "z Křimína a Šelmberka"), tak je pravděpodobné, že v roce 1318 hrad již existoval. Další historie hradu je již více "průhledná". Přibyslav hrad vlastní do roku 1341. Jeho syn Přibík vlastní hrad od roku 1341 asi do roku 1359. Pak ho vlastní jeho synové Čeněk a Ondřej. Po nich vládne hradu dcera Ondřejova – Eliška, která se provdala za Aleše z Rýzmburka a ten se stal pánem hradu, protože Eliška na něj hrad převedla pravděpodobně kolem roku 1390.

ZJEVENÍ SVATÉ KATEŘINY ALEXANDRIJSKÉ NA ŠELBERKU
(aneb záhada dvou Elišek)
Na počátku šestnáctého století se údajně na hradě Šelberk zjevila svatá Kateřina resp. její duch (či její stopa v astrálu), protože svatá Kateřina žila okolo roku 300 našeho letopočtu. Kateřina Alexandrijská byla podle legendy křesťanskou mučednicí, ovšem dnes existují pochybnosti, že skutečně existovala (spíš se jednalo o smyšlenou postavu). Dle křesťanské legendy byla Kateřina vzdělanou egyptskou princeznou a křesťankou se stala až později pod vlivem křesťanského poustevníka, který jí zasvětil do této víry. Svatá Kateřina Alexandrijská je patronkou panen, učenců, studentů, učitelů, námořníků, tiskařů etc. Svatá Kateřina se prý na Šelmerku zjevila v době, kdy na hradě vládl Václav Předbor z Radejšína se ženou Eliškou. Dle jiné verze se zjevila dceři Ondřeje ze Šelmberka – Elišce, která byla provdána za Aleše z Rýzmburka (již okolo roku 1390). Václav Předbor a jeho bratři jsou uváděni jako vlastníci hradu od roku 1505, ale jen asi do roku 1518 kdy koupil od nich hrad s příslušenstvím Albrecht Cipl z Kravska. A byla to právě Eliška (možná ta první, ale možná ta druhá) a několik služek a sluhů, kterým se svatá Kateřina zjevila. Z hlediska psychologického a parapsychologického by se tato událost nechala možná vysvětlit logicky: Eliška prý Kateřinu Alexandrijskou obdivovala, poněvadž o ní hodně mnoho slyšela. A právě proto se k ní modlila. Možná, že právě při těchto modlitbách si svatou Kateřinu natolik vizualizovala, až její obraz (ve svém nitru) jakoby "promítla" do prostoru a tím vznikla společná halucinace pod dojmem její vizualizace. Ale nechme být tyto rádoby logické spekulace. Víra není přeci o logice …

HRAD ŠELMBERK A FENOMÉN FAFERMAN?
Faferman je jev, který je často spojován s kulovým bleskem na straně jedné a s legendou o slovanských běsech živlu ohně na straně druhé. Nikdy nebyla zatím prokázána souvislost mezi fenoménem kulového blesku a fenoménem ohnivého mužíka, ohnivého skřítka či ohnivého běsu (se kterým se setkáváme nejen ve slovanském folklóru). Dnes by tento jev možná někteří zařadili mezi "UFO" nebo takzvané létající koule. Lidé, kteří žijí v okolí hradu Šelmberk i lidé od Mladé Vožice (ta je asi tři kilometry od hradu) prý vyprávějí, že nad hradem (hlavně kolem věže hradu) "obletuje" hořící předmět. Jelikož se tento jev nad hradem vyskytoval hlavně při bouřkách, tak by to mohlo znamenat, že se jedná skutečně o kulový blesk anebo jev, který má nějakou souvislost s bouřkou a deštěm. Ale! Dle pověstí se nejedná jen tak o ledajaký předmět. Povídá se totiž, že okolo věže létá "ohnivé dítě". Zdá se vám to málo pravděpodobné? Já jsem stejného názoru, ale vysvětlete to těm, kteří ho viděli …
Jaroslav Wimmer o tomto dítěti píše: "Pokaždé se prý vznášelo nad hradní zříceninou, pak kroužilo okolo věže a nakonec usedlo na větev starého stromu. V tu chvíli dítě spustilo srdcervoucí křik". Čím více prý křičelo, tím rychleji zmizelo – prostě se "vypařilo". Pokud křičelo méně hlasitě, tak bylo vidět údajně déle.
Kapitola třetí:
HRAD CHOUSTNÍK, POKLADY A ČARODĚJNICE?
Zříceninu hradu Choustník najdeme na hoře Choustník, u skalního města Choustník, asi jeden kilometr od obce Choustník. Hora Choustník je nepřehlédnutelnou dominantou zdejšího kraje a je vidět i ze vzdálenosti několika desítek kilometrů.
Jedná se o zříceninu dvojhradu, který má dvě hranolové věže a dva paláce, kapli a studnu. Z kaple se dochovala pouze část kružbového okna. Na ochoz věže se můžete podívat a kochat se výhledem do krajiny. Pokud vás uchvátilo horolezectví, tak si určitě vezměte lana, protože zdejší skalní město vám nabídne spoustu cest jak pro amatéry, tak i pro ty zdatnější lezce.

HISTORIE
Pravděpodobně prvně je zmiňován tento hrad jako sídlo Beneše z Choustníka v roce 1282. Hrad byl rozšířen Rožmberky asi okolo roku 1430. V roce 1614 je uváděno, že tento hrad je neobydlen. Za komunistického režimu se ze zříceniny hradu stala téměř ruina. Ve zdejších sklepech přespávali často trampové a horolezci. Rizikem však bylo to, že vchod do věže byl nezajištěn a proto se někteří lidé vydávali po rozpadlém schodišti na ochoz, což znamenalo značné riziko. Po sametové revoluci v roce 1989 byla zřícenina hradu zajištěna a opravena. Koruny zdiva byly obetonovány. Tento zásah je ovšem diskutabilní. Někdo si ho pochvaluje, protože se na vrcholech zdí vytvořila cesta, po které se lze procházet (i když riziko pádu a následného úrazu tu pochopitelně je). Někdo tento zásah do chátrající památky kritizuje.

ČARODĚJNICE NA CHOUSTNÍKU
Pověsti o čarodějnicích na tomto hradě se váží hlavně ke studni, která se dochovala a můžete do ní nahlédnout (ale pozor, protože nahlédnete-li do ní, tak i ona nahlédne do vás). Dle legend se u této studny schromažďoval rej čarodějnic. Některé legendy vyprávějí o tom, že to bylo každý den, jiné zase o tom, že jen za úplňku, a další uvádějí různá data, která se váží k pranostikám. Krom čarodějnic se zde prý zjevují i démoni a další podivné bytosti e.c. pták ohnivák. Ten létá ke studni prý jen jednou do roka, aby se z ní mohl napít. Pije ovšem přesně jen dvě minuty. Pokud budete trpět nějakou chorobou, tak údajně stačí, když si na ptáka ohniváka počkáte u studny. Během jeho pití musíte skočit do studny a koupat se v ní do té doby, než přestane pít. Až odlétne, tak ze studny vylezete a všechny vaše nemoci odejdou.

POKLADY NA HRADĚ
Dle pověstí je pod hradem zakopáno mnoho pokladů. Dokonce se zde prý na Velký pátek otvírá vchod do druhého světa. Dle jiné verze se zde občas otevřou skály a nechají vás vstoupit do místa, kde jsou poklady uloženy. A dle další verze se otevře zeď hradu a nechá vás vstoupit do tajné komnaty. Takže si můžete vybrat, ale mohu vás ujistit, že ve sklepech a ani v dalších částech hradu poklad nenajdete. Když mi bylo asi sedmnáct let, tak jsem zde s partou horolezců oslavoval Vánoce v jednom sklepě. Hrad jsme tenkrát prolézali a v ruinách se nic nenašlo. A pokud by to tam bylo, tak už to dávno mohl někdo vyzvednout, protože hrad je neobydlen od roku 1614 a do roku 1989 chátral.
Kapitola čtvrtá:
ZÁHADY RYBNÍKU JORDÁN
Rybník Jordán byl založen v roce 1492 . Vznikl tím, že byl přehražen Tismenický potok (znám i pod jménem Košínký), který ústí do řeky Lužnice. Jedná se o nejstarší údolní přehradu v Čechách, která má plochu padesát hektarů. Táborští již po generace vyprávějí mnoho povídaček o tomto rybníku. O pokladu, který je údajně na dně v nacistickém vlaku, který spadl do Jordána v době druhé světové války, o příšeře, která zde plave pod hladinou, o rytíři a jeho koni, který zde je slyšet hlavně prý za bouřek a mnoho dalších legend.

ZÁTOKA RYTÍŘ
Zátoka Rytíř je nejhlubší místo rybníku Jordán. Dle legend je tato zátoka prý stejně hluboká, jako je vysoká věž katolického kostela na Žižkově náměstí. Pravda je však jiná. Pravděpodobná hloubka na tomto místě je asi 12,5 metrů. Název Rytíř dostalo toto místo dle skály, která se tyčí nad hladinou rybníku. Této skále se takto údajně říká proto, že tu i s koněm spadl švédský voják v době, kdy v Táboře byla Švédská armáda. Dle jiné legendy to však nebyl švédský voják, ale husitský rytíř, který tudy pronásledoval jelena. Jelen skočil z vysoké skály a rytíř spadl za ním a zabil se. Ať tak, či onak, jméno "Rytíř" této skále zůstalo po generace až do naší doby. Kolem této skály se však "točí" i další legendy. Když je déšť či bouře nad Jordánem, tak se duch onoho rytíře i duch jeho koně probouzejí a jsou zde slyšet. Proto prý není dobré se zde zdržovat, a už vůbec ne při bouřce. Někdo dokonce tvrdí, že se zde kůň i rytíř zjevují (dle jedné verze za bouřek a dle druhé verze i v noci).

ALE !
Skála Rytíř, louka u této skály a břehy pod skálou se dnes stávají místem, kde se často koupají obyvatelé Tábora, ale i obyvatelé obce Čekanice, která je asi 500 metrů od tohoto "prokletého" místa. Na skále jsem se byl několikrát podívat i za bouřek. Procházel jsem se kolem onoho místa i kolem skal bývalého lomu, který je pár metrů nad skálou. A světe div se – nespatřil jsem ani rytíře, ani koně, neslyšel jsem žádné divné zvuky. Jediné co jsem slyšel byla bouře, hromy a dopadající déšť na temnou hladinu rybníka Jordán. Ale jedno se musí tomuto místu přiznat: při bouřce je nádherné, paranormální, romantické a krásně temné a strašidelné.

TÁBORSKÁ LOCHNESKA ?
Další povídačkou o rybníku Jordán je celkem novodobá legenda o tom, že pod hladinou žije příšera – něco na způsob Lochnesky. I mnoho lidí dnes tvrdí, že se jich při koupání v Jordáně něco nepříjemného a velkého dotklo. Někteří lidé zase vyprávějí o tom, že je něco "osprchovalo" při procházce po břehu. Občas se tu skutečně stává to, že když stojíte na břehu těsně nad hladinou, tak se vynoří "něco" a ošplouchne vás to. Občas vás to pořádně může vystrašit (můžu to potvrdit i já i můj pes). Ale hledat za tím nějakou obludu, příšeru, Lochnesku a podobně, to je nesmysl. V Jordáně žijí ryby a hojně se tu rybaří. Žil tu (prý od roku 2002 již nežije) abnormálně velký sumec. A i dnes, pokud na hladinu svítí slunce, můžete spatřit v jeho žáru těsně pod hladinou krásné a velké ryby.

POKLAD NACISTICKÉ ARMÁDY
Když jsem byl ještě dítě, tak se vyprávělo o tom, že pod hladinou Jordánu skončil koncem druhé světové války nacistický vlak, který spadl z kolejiště, které vede nad rybníkem. A tak skončilo pod hladinou několik tanků, ale i poklad. Legendy však blíže nevysvětlují, jaký poklad to má být. Ač se tento příběh o nacistickém vlaku povídá i dnes, pravda je taková, že nikdy nikdo pod hladinou nenašel nic, co by tuto legendu potvrzovalo. Existují mapy dna rybníku Jordán a často se zde potápějí potapěči – ale kde nic, tu nic…
Kapitola pátá:
KLOKOTY A ZÁZRAČNÁ STUDÁNKA A ZJEVENÍ PANNY MARIE?
Dle pověstí se na místě, kde je dnes obec Klokoty, zjevila Panna Marie. Tato pověst je údajně ze 12. století našeho letopočtu. Dnes na tomto místě stojí velký chrám Nanebevzetí Panny Marie, který má deset věží. Když tento chrám uvidíte poprvé, tak vám bude vzdáleně připadat jako pravoslavné chrámy, ale jedná se o chrám katolický.
Začněme ale od začátku. Ve dvanáctém století našeho letopočtu pásli pasáci na lukách nad řekou Lužnicí dobytek. Bylo to v místech mezi vrcholem dnešního Modrého lomu (horolezecká oblast), dnešním Klokotským chrámem Nanebevzetí Panny Marie (v tu dobu tam ještě nestál) a vojenským cvičištěm, které se táhne od Klokot až do obce Drhovice. Dle všeho byla Panna Marie vidět na místech, kde dnes stojí garáže. Dle pověstí viděli pasáci bíle oděnou krásnou dívku, která se procházela mezi jejich dobytkem na lukách. Když se k ní chtěli dostat blíže, tak se dívka ztratila neznámo kam. Pasáci o tomto svém zážitku řekli dalším lidem v obci Klokoty, ale většina si myslela, že mají úpal. Přesto jim to nedalo a další den na louce čekalo a číhalo mnoho lidí a doufalo, že se dívka znovu ukáže. A tak se dle pověstí skutečně stalo a ona dívka se opět procházela mezi stádem dobytka. Povídá se, že jeden muž k ní přišel a oslovil jí. V tom okamžiku se prý k oné bíle oděné dívce snesli dvě postavy (dle svědků údajně vypadající jako andělé) a odlétli i s dívkou k nebesům. Z tohoto zážitku bylo usouzeno, že se jednalo a Panenku Marii. Od té doby se tomuto zjevení říká Panenka Marie Klokotská.
Na místě, na kterém se Panenka Marie Klokotská údajně zjevila, byla postavena kaplička, která zde stojí i dnes. Nedaleko od tohoto místa je studánka ve které je údajně léčivá voda. A proto se zde začalo scházet mnoho obyvatel z Klokot, ale i poutníci ze širokého kraje a dokonce i ze zahraničí. A práve proto byl postaven nedaleko od tohoto místa kostel. Tento kostel byl po roce 1420 zničen husity (dle dobového materiálu byla údajně zničena celá tehdejší obec Klokoty).
Znovu obnoven byl tento kostel v Klokotech pravděpodobně okolo roku 1440.Tehdy prý byl v troskách na místě prvního kostela objeven obraz Panny Marie, který byl absolutně neporušen.
Okolo Klokot se "točí" mnoho dalších legend, které spadají do skupiny slovanských mýtů resp. mýtů o slovanských běsech. Údajně se tu zjevovala divá žena (divoženka, baba Jaga či čarodějnice), která kradla exempli causa zelí a též prý unášela klokotské obyvatele. Nechám zcela na vás, zda-li budete či nebudete těmto legendám věřit. Pokud máte špetku odvahy, tak se vydejte v noci do zdejších lesů mezi obcí Klokoty a řekou Lužnicí. Pokud se vám nepodaří potkat divou ženu nebo vílu nebo jinou bytost, tak věřte, že zde potkáte minimálně velká hejna světlušek. 
Vedle dnešního chrámu Nanebevzetí Panny Marie je velký hřbitov a park s fontánou. Vedle dnešní obce Klokoty stojí klasické panelákové sídliště z dob socialismu. Obec je dnes již součástí jihočeského okresního města Tábor, ze kterého vede křížová cesta přes údolí Tismenického potoka až k chrámu Nanebevzetí Panny Marie. Potkáte zde poutníky a turisty téměř z celé Evropské unie, nejčastěji však z Polska a Slovenska.
Jaroslav D. Ptáček
Některé části tohoto článku jsem publikovat již dříve e.c.:
http://www.svetadiel.sk
http://www.planeta.czin.eu
http://www.tabor.czin.eu
etc
Zdroje, použitá a doporučená literatura:
Výpovědi obyvatel okresu Tábor;
Kateřina Sučková, Roman Abušinov: Kamenný klíč k hradům, zámkům a dalším zpřístupněným památkám v České republice (Příbram 2005);
Jaroslav Wimmer: Pověsti z Táborska (Město Chýnov 2006).

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama